Bouře emocí


Tak, a od dalšího týdne se oficiálně přehoupne do druhého trimestru. Neodolatelně mě to stále táhne do dětských oddělení a ke knížkám o miminkách. Na vině jsou hormony, vždyť já se rozpláču už i při reklamě na máslo!

Pokud vám někdo popisoval těhotenství jako pořádný kolotoč nálad a emocí klesajících a stoupajících jako příliv, tak rozhodně nebyl daleko od pravdy. Tedy, alespoň v mém případě. Oči se mi zamlží když vidím v letáku akci na dětské pleny, vše plyšové ve mně vyvolává ten známý pocit hnízdění a neustále mám chuť kohosi objímat.

Vůbec se nepoznávám! Kam se poděla ta rozhodná, samostatná žena, která si na žádnou sentimentalitu nepotrpela? V televizním pořadu mám poznamenané všechny seriály o těhotenství, miminkách či porodech, dokonce jsem si některé nahrála na video.

Už z toho úplně šílím. Co asi tak budu stvari o 20 týdnů? Mám šílenou chuť nakupovat dětskou výbavičku, ohlížet kočárky, představovat si jak zařídíme dětský pokoj a milion věcí s tím spojených. Čím větší je však moje nadšení pro tyto záležitosti, tím méně se zdá být nadšený můj milovaný manžel. Asi proto, že mu jako první vždy padne pohled na cenovku.

Kromě všech těchto eskapád však začínám být i pověrčivá. Zatím jsem nikomu nedovolila sáhnout na břicho kromě manžela a lékařky, a přirozeně, ještě se těhotenstvím nechlubil, vědí to jen naši nejbližší. Stále mám jaksi pocit, že by se ještě něco mohlo zvrtnout, kdybych se naplno a se všemi těšila z tohoto mého stavu. Bohužel, po světě chodí tolik nepřející a osud je takový vrtkavý!
Kdo ví, myslím, že nejsem zdaleka jediná budoucí maminka, co se trápí stejnými myšlenkami.

You must be logged in to post a comment Login