Příkazy – Neodejdeš, dokud vše nedojíš!


V mnoha rodinách se ke prázdnému talíři vztahují různé zajímavé příkazy. Z pohledu obezity u dětí jsou dost nebezpečné, protožPříkazy e se při častém splnění zafixují ve formě návyku sníst více jídla, než je třeba. Výsledkem je obezita, nadváha, zda změněný vztah dítěte k jídlu, který se může projevit i později. Nejen v dětství.

Neodejdeš od stolu, dokud to nedoješ!
Sněz to. . . Za maminku, za tatínka. . .
Babka by urazila pokud bychom to nesnědli. . .
Dojídání zbytků – ať můžu umýt hrnec.

Tyto věci obvykle souvisí s pohodlím a svědomím kuchařky. Pokud se naloží jídlo na talíř, třeba ho dojíst – to je požadavek, který sice zní férově, ale není to v pořádku. Právě dítě ví dost přesně určit, kdy má dost. Pokud ho necháte, přestane v jisté chvíli jíst. Pokud to udělá, je nejlepší, pokud mu dovolíte hned odejít od stolu.

Vím, teď namítnete, že je to škoda nejdříve navařit a pak nesníst. Je to škoda, hlavně, pokud to jídlo vyhodíte. Ale položte si otázku i jinak. Pokud dítě donutíte sníst jídlo proti jeho vůli, naučíte ho cpát se. Je to riziko návyku, který může vést k dětské a později i dospělácké obezitě. Není to horší zlo, jak vyhodit trocha jídla?

Nedojídejte jídlo po dětech, nenuťte je dojíst. Vyhoďte to. A příště uvařte o to méně jídla, ať se nemusí vyhazovat. Raději ať vám a vašim dětem na talíři chybí jedna či dvě lžíce rýže, jako byste si zvykli sníst o trochu víc, než je třeba.

Pokud dítě nechce jíst, nenuťte ho.
Avšak nic jiného místo toho už nesmí dostat.

Do dalšího jídla mu dejte jen vodu nebo neslazený čaj. A další jídlo musí být přiměřeně malá porce, stejná, jakou byste mu nabídli, kdyby bylo jídlo předtím.

Tímto způsobem se dítě v průběhu několika jídel naučí, že s jídlem se taktizovat nedá. Že pokud odmítne špenát, nedostane o dvě minuty čokoládu.

Zní to možná krutě. Ale je to prevence dětské obezity. A obezita není žádný špás.

You must be logged in to post a comment Login