Trpět musí i chlap!


A jsem oficiálně v druhém trimestru. Myslím, že by si to měli uvědomit i mé nevolnosti a jak jsem se domnívala i akné. Pokud zmizí tyto dvě trápení, budu tou nejšťastnější (a možná i nejkrásnější) těhotnou ženou na světě.

V tolika těhotenských knihách se píše, že s dosažením druhého trimestru přijde obrat, vše se zlepší a těhotenství začne být skutečně (na pár týdnů) pohodové. Pevně ​​v to věřím i já!
Zatím malá rekapitulace: nevolnosti pokračují a já jím jako vrabec, aby alespoň něco v mém žaludku zůstalo. Moje pleť také zatím nepostřehla tu významnou změnu v kalendáři a je poseta vyrážkami jako v dobách nejhorší puberty. Naše stará souseda mě sice přesvědčovala, že je to jasné znamení toho, že čekám holčičku, protože mi to však zatím lékař nepotvrdil, tak se mohu nad takovými tvrzeními jen pousmát.

Avšak boj o zjištění pohlaví našeho prvorozeného potomka ani zdaleka neskončil. Už jsem si sice vyslechla od každého z rodiny, co by si přál a hlavně proč je lepší mít dítě jednoho pohlaví než toho druhého, našla jsem si i sama způsob jak zjistit co to bude.
Dočetla jsem se o jisté čínské tabulce na určování pohlaví dítěte, která vychází z data otěhotnění a věku matky. Vyšlo mi holčička, tak uvidíme, konec konců, možnosti jsou jen dvě.
Vcelku bych ráda věděla, jak prožívá těhotenství ve svém nitru takový muž. Můj milý manžel na sobě nedá téměř nic znát, minulý týden jsem se na něj skutečně pořádně rozzlobila. V pátek jsem doufala, že spolu strávíme klidný večer, celý týden jsme se v práci honili, prostě padaly jsme oba od únavy, a tak mi představa klidného večera ve dvojici na pohovce as dobrým filmem připadala jako vynikající nápad.

Jako těhotná tu dvojici na pohovce dokážu vytvořit i sama jak jsem se přesvědčila, když jsem zjistila, že moje drahá polovička odchází z práce přímo za svými přáteli na pivko či dvě (vím, že jich bylo nakonec o pár víc!) Dokud mu napadlo, že by se mi měl ozvat, už se družně bavili a já jsem právě usínala před televizorem. Z mého tónu musel vyrozumět okamžitě, že něco takového jako unavenou těhotnou manželku už nikdy v životě nesmí nechat samu doma.
Kdy přišel nevím, ani o kolik vstával, když jsem se však probudila v sobotu ráno, čekali mě snídaně do postele i květ na usmířenou. Snažil se pak i celý víkend a tak teď přemýšlím, co mám dělat, aby měl špatné svědomí celý následující půlrok!

You must be logged in to post a comment Login