Vypadáš jako mátoha!


Přiznávám se bez mučania, těhotenství si skutečně “užívám”. Převážně na záchodě. Zatím mám pocit, že se z té malé místnosti vynořil nejblíže až když na mě přijde porod. Moje ranní nevolnosti by totiž oprávněně měli dostat přívlastek “celodenní”!
Jediné chvíle, kdy jsem jako tak v pohodě, jsou v noci. Přes den se mi hlava a žaludek kroutí tak, jakoby jsem trénovala za kosmonauta. Vlastně, docela ráda bych se do takového programu přihlásila, moje “béčka” se totiž změnily na pořádně “melouny” jak s radostí říká manžel a pořádně mi ztrpčují život. Stav beztíže by mi určitě ulevil!

Zatímco hútam nad tím, jestli budu skutečně zvracet a musím urychleně zamířit na toaletu, nebo je to přece jen planý poplach, kolegyně už začínají něco tušit. Začalo to hned v pondělí nenápadnou poznámkou Jany, že vypadám “jako mátoha”. Nejprve se mě to pořádně dotklo, když jsem se však viděla v zrcadle, tak jsem jí dala upřímně za pravdu.

Zatím se tvářím, že mě složilo něco mezi náročným víkendem a chřipkou. Jinak jsem KO a pokud se rychle nepozvedla, šéf se mě začne jistě podrobně vyptávat, co za tím vězí. Zatím jsem si však dala závazek, že “tajemství” udržím alespoň do toho pověstného 12. týdne.
Právě tento těhotenský mezník mě máta ve dne v noci. Jak osvícená budoucí maminka jsem se rozhodla všechno si nastudovat, vždyť se mě to bytostně týká. Pomalu si však začínám uvědomovat, že přílišná zaujetí může být i na škodu. Hlavou mi běží neustále myšlenky na statistiku, že každé osmé těhotenství končí potratem do 12. týdne.

Děsím se toho, že bych se dostala do této nelichotivé statistiky. A když si představím, co všechno se může stát kromě toho, tak se mi až zdá, že porodit zdravé dítě a celé to přežít bez újmy je téměř nemožné.

Můj milovaný manžel mě přirozeně celý den uklidňuje, chudák, nebude to mít lehké, ale ať si to okusí na vlastní kůži! Zatím to snáší velmi hrdinsky, když jsem mu však řekla, že na sex nemám ani pomyšlení, a že si má dopřát “půst”, jeho výraz tváře jednoznačně nejevil žádné známky nadšení, a musím přiznat, že ani pochopení.

Kdesi jsem četla, že po všem tom rozrušení a šílených hormonech na začátku těhotenství zavládne v duši těhotné ženy nekonečný klid a tichá radost. Stále doufám, že do takového mystického stavu se dostane, (co nejdříve) i já, jinak se svět ze mě zblázní nebo já z něho!

You must be logged in to post a comment Login